Doba funcarvingová už pominula, ovšem stále najdeme na svazích vyznavače této techniky. Atraktivní odnoží funcarvingu je extreme carving.

Kdy dochází k záměrnému dotyku sněhu dlaněmi, nebo jinými částmi těla. Výrazy "Body carving", či "Pianista" slyšel snad každý carver. Pianista potřebuje pro kvalitní hru velkou klávesnici. Musíme se tedy pěkně vytáhnout do oblouku, což má malý háček. Úplné vytažení je možné pouze při vyjetí oblouku na vnitřní lyži. Pro dostatečné protažení oblouku, abychom měli čas si hru na piáno pěkně užít, je nutný neustálý tlak paží dopředu. Jakmile se vytáhneme pouze do strany (středu oblouku), lyže rychle zatočí. Důležitou práci u velkých náklonů odvádí vnitřní koleno. Ovšem pozor, v opačném směru, než jsme dosud u carvingu byli zvyklí. Neustále jsme se snažili dostávat vnitřní koleno co nejvíc do oblouku a stavět tak vnitřní lyži výrazně na hranu. Nyní se ovšem dostáváme na krajní mez tohoto pohybu, její překročení znamená uklouznutí na botě a pád. Koleno se musí v přiklánění ke svahu v určitém místě zastavit. Ono místo si každý musí najít sám, je ovlivněno povrchem, šířkou lyže, šířkou boty a výškou desky pod vázáním.

Položení obou dlaní na sníh se dá provést se zanožením vnější lyže, což je kromě zdokonalovacího cvičení také přípravou na efektní extrémně carvingové oblouky nazývané Body carving. Čím déle vydržíme jet pouze po vnitřní lyži, tím je cvičení náročnější, ale také kvalitnější. Při Bodycarvingu se dotýkáme sněhu nejen dlaněmi, ale téměř celou jednou stranou těla. Podobně jako u pianisty se musíme pěkně vytáhnout dopředu a do oblouku. Stejné je také maximální přenesení váhy na vnitřní lyži. Při položení na sníh dochází k tzv. „slide-out“ efektu, kdy na chvíli „opustíme hranu“. Lyže nevyjíždí oblouk čistě po hraně, nýbrž přismýkává. To nám umožňuje pohrávat si s délkou pobytu v oblouku (na sněhu). Důležitá je zmiňovaná práce vnitřního kolene, které výrazně ovládá balancování mezi zaříznutou hranou a přismýknutím (slide-out efektem).

Reagovat ve fóru...