| Lyžování dětí |
|
Děti touží po zasněžených horách a je jen otázkou vhodného načasování, motivace a přístupu, jak rychle se nám podaří zvládnout začátky. Kdy začít? Jaký je nejvhodnější věk pro zahájení lyžařské výuky? Dalo by se říct, že čím dříve, tím lépe. Ovšem u malých dětí budeme omezeni jejich pohybovým a duševním vývojem, který je velmi individuální. Většina dětí začíná chodit kolem jednoho roku života. O bezpečné chůzi můžeme ovšem mluvit až ve třech letech. Hrubá motorika, zajišťující držení těla a pohyb, by měla být dokončena ve čtyřech letech. Obecně tedy můžeme začít s lyžováním mezi druhým a třetím rokem věku dítěte. U většiny takto starých dětí se bude jednat spíše o seznamování se zimním prostředím. O opravdové lyžařské výuce hovoříme až u dětí starších tří let. Od čtyř let je možné děti zařadit do malé skupinky vrstevníků. Nejvhodnější věkové období pro učení je mezi šestým a desátým rokem.
Lyžařská výzbroj může být vlastní, nebo z půjčovny. Obecně bychom nedoporučovali do začátků velké investice. Dítě může velmi rychle vyrůst, můžeme se zmýlit v načasování výuky a dítě ji odmítne atd. Lyže: Převratné změny v konstrukci lyží se postupně dostávají i do kategorie dětských lyží. Můžeme tak sledovat trend zkracování, většího vykrojení a měkkosti lyží. Při výběru lyží hrají rozhodující roli věk a výška postavy dítěte. Pro tří až pětileté dítě se používají lyže délky do podpaždí. Rádius, který udává míru vykrojení, nebývá u těchto lyží uveden, ale pohybuje se v rozmezí pěti až deseti metrů. Lyže by měly být měkké, ale s hranami a skluznicí. Plastové lyže bez hran a řemínkovým vázáním nejsou vhodné. Pro děti starší pěti let většinou vybíráme lyže v délkách 120 – 150 cm. Začátečník tohoto věku by měl mít lyže dlouhé také do podpaždí. Mírně pokročilému lyžaři již doporučíme délku k ramenům až bradě a pokročilému lyžaři vyznávajícímu sportovní způsob jízdy délku k nosu, maximálně výšku postavy. Rádius se pohybuje kolem 8 – 12 m a začíná se v technice jízdy výrazně projevovat. Dospělí používají pro výuku především řezaných oblouků krátké lyže, označované jako snowblades, shorties, nebo supershorties. Přestože svou délkou do 1 m odpovídají dětským lyžím, nejsou pro potřeby výuky dětí vhodné. Důvodem je podélná tvrdost, větší šířka ve středu lyže pod vázáním a hlavně se u nich nepoužívá bezpečnostní vázání. Vázání: V dnešní době je používání bezpečnostního vázání samozřejmostí a naprostou nutností při prevenci zranění, přestože jsou děti pružnější a pohyblivější než dospělí. Základní vlastností vázání je možnost nastavení vypínací síly, která se uvádí v jednotkách DIN. Dětská vázání mají rozsah většinou 1 – 4 DIN, juniorská až 7 DIN. Podle váhy a úrovně dovedností dítěte necháme vázání seřídit v servisu, minimálně vždy před zahájením lyžařské sezóny. Boty: Lyžařské boty jsou často podceňovanou částí výbavy. Malé děti ovšem mají lyžáky na nohou mnohonásobně déle než lyže, hrají si v nich v době odpočinku, při rozcvičení a soutěžích. Pro děti předškolního věku se hodí boty se zadním nástupem, kdy po odklopení zadní stěny lehce boty obují. Boty jsou také nižší, pohodlnější a nemají tolik výrazný náklon, což začátečníkům, kteří častěji stojí, vyhovuje. Pokročilejším lyžařům bychom měli koupit vícepřezkové boty. Tyto nebudou překážet na cestě ke sportovnějšímu lyžování. Hole: Při získávání prvních lyžařských zkušeností hole nebudeme potřebovat. Podle našich zkušeností je to bezpečnější, ruce jsou navíc volné pro provádění různých cviků a her. Hole zapojíme až v pozdějších fázích výcviku. Jak začít? Uváděné řazení cviků a dovedností pro dospělé je v podstatě vhodné i pro lyžařský výcvik dětí. Rozdíl je v přístupu, musíme zapomenout na delší vysvětlování pohybu, omezíme instrukce na minimum. Názorné ukázky jsou mnohem efektivnější, děti následují příkladu. Zapojíme v mnohem větší míře jednoduché hry, zpestří výcvik a motivují. Připravme se na velmi rychlý nástup únavy u dítěte. Projeví se nezájmem a např. neschopností udržet rovnováhu. Dovednosti, které jsou u mládeže a dospělých samozřejmostí, musíme často zdůrazňovat a nebo zcela naučit. Patří mezi ně především:
Nošení lyží: Musíme počítat s tím, že děti nemají dostatek síly k nošení lyží stejným způsobem jako dospělí. V úvodních lekcích nebudeme mít jinou možnost, než lyže dětem nosit. Postupně a nenásilně je motivujeme k této činnosti, využíváme momentální situaci. Děti předškolního věku mohou lyže držet za patu a táhnout špičkami po sněhu, v každé ruce jednu lyži. Starší a silově vybavenější děti mohou již nosit spojené lyže na pokrčených pažích před tělem. Lyže jsou do sebe zaklesnuté brzdičkami nebo spojené řemínky. Nošení lyží na rameni špičkami dolů a s vázáním za ramenem bývá často bráno jako poznávací znamení pokročilého lyžaře. Moderní lyže se kromě jiného vyznačují i celkem velkou váhou a zvednutí lyží na rameno je často oříškem nejen pro děti, ale i mládež a ženy. Nechme tomu trošku volnosti, lyžařský svět se nezhroutí. Orientace v terénu: Jedná se o seznámení žáků s prostředím, ve kterém bude probíhat lyžařská výuka. Malé děti se rychle adaptují, přesto bychom jim měli dát chvilku na přivyknutí novému prostředí bez lyží. Pokud za sebou nemáme (několika) kilometrový přesun z parkoviště, nebo chaty, měli bychom děti rozehřát a připravit na podávání sportovního výkonu. Ideální je spojení adaptace na zasněžené prostředí a hravé rozcvičky. Hry bez lyží a holí:
Hry s využitím lyží:
Obouvání a zouvání lyží: U dětí předškolního věku musíme počítat s tím, že obouvání lyží bude záležitost naše, nebo instruktora. U starších se snažíme o zvládnutí této dovednosti, ale musíme počítat s důslednou kontrolou správnosti obutí. S nácvikem bychom měli začít na rovném a upraveném terénu. Lyže položit paralelně a očistit vázání od sněhu. Následuje odstranění sněhu z podrážky lyžáku rukou, holí, otřením o vázání, nebo lyži a pak zasunutí do špičky vázání. Tlakem na patku vázání dojde k zapnutí. Problematické je balancování na jedné noze, jehož délka je přímo úměrná lepkavosti sněhu. Děti se mohou opřít o zábradlí, stěnu, nebo kamaráda, který také může pomoci s odstraňováním sněhu z podrážky. Pokud zvládneme obouvání na rovině, můžeme je vyzkoušet na mírně skloněném svahu. Lyže musíme položit do vrstevnice a začít obouváním spodní lyže. Zouvání lyží je snadnější a pokud je vázání v dobrém stavu, zvládnou je malé děti. Uvolnění boty způsobíme tlakem na patku vázání rukou, holí, botou, nebo lyží.
Cvičení s lyžemi na rovině bychom měli dětem opět zpestřit množstvím her. Hole pro ně nepotřebujeme. Hry s jednou lyží:
Hry s oběma lyžemi:
Dostáváme se postupně do „dospělé“ metodiky výuky, ovšem s neustálým zapojováním fantazie a vymýšlením her a zábavy. Čím více budou děti zvládat sjíždění i lehkého svahu, tím méně motivování budou potřebovat od nás. Lyžování patří mezi sporty, kde hloubka prožitku není závislá na úrovni dovedností a v radosti z lyžování není velký rozdíl mezi začátečníkem a závodníkem. Zážitky z našich prvních jízd mohou být dokonce ty nejsilnější. Související články: |
